30.11.2014 1.advent..

První adventní nedělní ráno prožila naše smečka vcelku adrenalinově. Z obvyklé procházky se stal nečekaný hon, otázkou je, zda Api na zvěř nebo my na Api...Co zdálo se být hliněnou hroudou v poli, nebyla pravda, ona "hrouda" měla slecha a běhy...! Mazák Aza zajíce "vypíchla", řádně hlásila vysokým tónem a chvíli proháněla. Na píšťalku se poslušně vrátila zpět. Api byla jiného názoru. Za vyčítavého štěkotu, že Aza nechala takovou parádní kořist uniknout, se rozhodla ušáka dohonit. Až ve značné vzdálenosti někde uprostřed pole přeci jen pochopila, že zajíce nedoběhne a tak se měla k návratu. Šikovná, učí se :)

O malou chvíli později se situace opakovala, neb zajíců tu máme dost, bohužel však tentokrát zkřížilo cestu navracející se Api stádečko srnek. Ouha... :/

Už v ten okamžik se moje vidina brzké poklidné snídaně s horkou kávičkou vzdalovala stejně rychle, jako tryskem běžící Api. Ku cti jí je, že stádo hnala za vydatného vydávání , přes tři !!! zamrzlá pole (z toho dvě v hluboké orbě!) Nejde mi na rozum, jak 3,5kg drobná fenka může mít tolik energie, síly a vytrvalosti..?? Poprvé, přesně na den ve svých 13-ti měsících se ztratila z dohledu a ve mně se mísila zvědavost s obavami. Bude se vracet stejně spolehlivě jako její matka Chilli? Ta celé situaci přihlížela na řemínku a vytrvale svou dceru povzbuzovala...Hmmm... :/

Po cca 1/2 hodině to páneček nevydržel a vydal se Api hledat. Napovídalo nám občasné vzdálené hlášení z odlehlých remízků. Je po matce-musí se vrátit!! -uklidňovala jsem sama sebe. Naštěstí mi nezamrzávala píšťalka.Věřte, že každé takové čekání je pro mne příšerné, ale je potřeba setrvat na místě buď osobně nebo alespoň zanechat něco ze svého oblečení. V té zimě jsem odmítla se vzdát jakéhokoli svršku, tudíž jsem postávala dál a holky mi dělaly společnost. Také netrpělivě vyhlížely Api. Nebo aspoň ty srnky... ;-)

Zanedlouho jsem dostala hlášení pánečka o nalezené Api, jež stále mířila do remízků, ovšem v patách jí byl ohař doprovázející myslivce. Takže zůstává nevysvětleno, kdo byl v této situaci vlastně honěný :)

Díky tomu, že se Api nechala pánečkem odvolat, byla toho dne snídaně sice poněkud pozdější, zato ale v plném počtu smečky. První svíci na adventním věnci jsme večer rozsvítli všichni spokojení a náhle se všude rozhostil klid a mír, a někteří se v teplém pelíšku pod fousky šibalsky usmívali, sníc o tom, že tohle si musí brzy zopakovat.... ;-)

Krásný sváteční čas Vám Všem....