Memoriál J.Bodejčka 2.-3.9.2017
V sobotu 2.9. jsme se vypravili s Brunem na první část Memoriálu Jiřího Bodejčka, lesní zkoušky (LZ), pořádané ve Zborovicích. Jak už bývá u nás zvykem, psa vodím já a také jsem to já, kdo psa na zkoušky připravuje, i když je to často stylem pokus-omyl :D Snažím se nervy nechat doma, ale vždy mne dohoní! Klidný je vždy jen ten pes a ani Bruno se nezdál nijak rozhozený (což mě vždycky uklidňuje).
Počasí přálo, atmosféra byla báječná a mezi čekáním na jednotlivé disciplíny mohl člověk poznat další fajn lidi a jejich psíky, zapálené do lovecké kynologie. Postupně jsme absolvovali s Bruníkem všechny disciplíny na nejvyšší známky 4, při pobarvené stopě za 3 (jedna oprava), a ze mně vyprchávaly obavy. Radost postupně převládala. A konečně poslední disciplína byla tady a také zvládnuta! Jupí! Také známka 4! Jenže stále nebyla v ten den prokázána hlasitost psa, jež je nutná pro splnění těchto zkoušek. Zvěře bylo málo, prakticky se přeháněly jedny a ty samé srnky dokola všemi 14-ti psy, sem tam zajíc. Bruno a já poslední pes potřebující prokázat svůh hlas, o němž jsem nepochybovala, neb vím dobře z výcviku jak pes pracuje. Dle rozhodnutí p.rozhodčího byl pes vyslán do houštiny, a to by nebyl Bruník, aby něco nenašel-takže to prasátko si dokázal přeci jen sám najít a sám ho řádně hlasitě vyprovodit. Chtěla jsem ihned odvolávat psa, nicméně jsem musela počkat až na pokyn rozhodčího. To bylo už bohužel natolik pozdě, že se Bruno již rozvášnil a prasátko hnal dál, abych psa mohla odvolat. Běžel mu časový limit, ale mně už jímaly obavy, že se v daném limitu nevrátí. Občas bylo dobře slyšet jeho hluboké štěkání, věděla jsem, že prase i on jsou v pohybu, ale bohužel po nějaké době utichl celý les.
Po třech hodinách intenzivního pátrání se Bruno vrací přesně zpět k loži, odkud prase zvedl a poté po mé stopě zpátky na hlavní cestu vedoucí k zázemí-chatě zkoušek. To bylo již však 20-30minut po ukončení zkoušek a pes přes všechny dosud vysoké známky zakončil LZ s nulou. To by mi ale až tak nevadilo, byla jsem neskutečně šťastná, že je zpátky živý, ale průšvih byl ten, že se vrátil značně dobitý. Zcela jistě se dostal do selat a on "nabral zkušenost" - lze-li to tak říct. Naražené plece, kulhal a za dva dny se objevila i modřina. Ten večer se nemohl ani najíst, večeři byl schopný pozřít až někdy v deset v noci.Uléhal celý bolavý.
V neděli, druhého dne zkoušek se jen s obtížemi a za pomoci dostal z pelíšku, sotva se zvládl nasnídat a proto jsme se s manželem dohodli, že si už jen vyzvedneme PP a plánované BZ nepůjdeme. Oblékla jsem se důstojně do mysliveckého a nasadila klobouk. V tu chvíli už seděl Bruno u dveří. Neuvěřitelný není jen Hulk, ale ten můj chlapeček!!! Vzali jsme ho s sebou. Na místě ranního nástupu jsem chtěla vše vzdát, ale Bruno měl v oku odhodlání a tak jsem mu ponechala šanci. Nu, skončit můžeme přeci i uprostřed zkoušky, ne? První disciplína následování za 4...druhá disciplína pobarvená stopa 16 hodin stará, po vydatném nočním lijáku- Bruno za 4!!! Vodění na řemeni opět 4 !!! A poslední disciplína odložení - opět 4 !!!!!
BRUNO SLOŽIL BZ V I.CENĚ S NEJVYŠŠÍMI ZNÁMKAMI :) Můj úžasňák!!!!
